Rozhovor s Michalem Brozmanem Cesta k uzdravení

Text – otázky: Renata Moringa Steinmetzová Foto: Petra Klačková

Michala Brozmana jsem potkala na Astrovíkendu v Brně a koupila si jeho poslední knihu Každý jsme princezna DIANA. Poté jsme se domluvili na rozhovoru.  Setkáváme se v kavárně v Praze na domluvené interview, je právě 4. 2. 2020. Michal říká, že dnes začal nový čínský rok. Já oponuji, že už před týdnem 25. 1., a Michal odpovídá, že prý energeticky došel až po týdnu k nám a že ho ten den on vnímá dost.  Já si dělala legraci, že to k nám jde nějak pomalu z Číny. (Ted v polovině března, kdy čtu tento rozhovor, je u nás stav nouze, následně karanténa kvůli koronaviru a další opatření přibývají, doplňuji tuto poznámku.  Michal vnímal správně, ale ani on tehdy nevěděl, co všechno k nám z té Číny s energií kovové KRYSY dorazilo!)

Aktuálně zařazeno těsně před tiskem:K novému viru vyjádření od Michala Brozmana: Jak bydlím v přírodě, tak jsem se byl projít a sledoval ty popadané stromy. Pamatujete před nedávnem ty vichřice, jak vytrhávají naše „plíce“ planety Země? To bylo varování před tím, než budou vytrhávány naše plíce v těle. Jakou část těla napadá tento nový vir? Plíce, dýchací cesty. Planeta se nemůže nadechnout. My se nemůžeme nadechnout. Vše je v synchronicitě. Před tím ještě spálené lesy v Austrálii. Jako když oheň z kouřících komínu továren a cigaret lidí vypaluje do lesů díru. Tedy do našich plic. Takže dostáváme dvě varování a teď třetí je už v nás. My totiž dýcháme doma „toxické“ vztahy. Kolik je nevěr a lží. Kolik dětí takto vzniklo a vzniká. Ony pak své životy „neudýchají“ protože nejsou z lásky. Vztahy jsou bez lásky držené kvůli hypotékám, všem těm věcem. Umělá jídla, kterých se příroda, Slunce a ani lidská ruka nedotkla. Umělá prsa. Do teď to bylo v pořádku, každý si pro to našel obhajobu. Pro lepší pocit prý. Umělé kde co. Představte si třeba delfína, jak si dělá umělou větší ploutev, aby udělal na druhého dojem. Aby se lépe cítil. K smíchu, že? Nebo že by si kousek oceánu ještě více „namodřil“ aby byl „cool“ Ale lidi toto dělají, aby druhé doslova ve svých plánech „za~jmout“. My lidi jsme psycho. Tak věříme všem svým lžím o vrcholu řetězce, že jsem nad vrcholem propasti. Ať je „vir“ skutečný nebo biologická zbraň, ale vše vyprodukovala lidská mysl postavena ne egu, strachu, manipulaci druhými. Produkce, produkce, produkce. Plnění plánů, kvót, norem. Každý se nad sebou musí zamyslet.

Rozhovor:Jak byste se sám charakterizoval? Já jsem si přečetla na Vašem webu, že Vás charakterizuje slovo LASKAVOST. Já bych řekl třeba jako transformátor, já mluvím za Vesmír, tak bych se charakterizoval. A také bych se charakterizoval jinak než loňský rok. To se mi staly dvě události, ta druhá byla, že jsem se vzbudil a díval jsem se na své tělo, jako bych tam byl poprvé v životě. Já říkám oni si mě připravují, abych mluvil za ně – do lidské řeči.

 Kdo je to oni?  Je to vědomí, je to energie, je to matrix a my si myslíme, že je to vědomí? Kdo může říct, co to je?  Jako když je miminko v bříšku maminky, taky neví, kde je a může se jen domnívat, kde je. A vidí to až potom zvenku. Ani si netroufám říct, co to může být.

Tak možná jednodušší otázka. Něco o Vaší práci? Úsměv.Dokážu diagnostikovat ještě nevzniklá fyzické onemocnění z data narození. Jsme naučeni říkat tomu datum narození, ale za mě je to vlnová délka, světlo, zvuk. To světlo, které skrze nás prochází, my se podle toho charakteristicky chováme. Takže z toho lze v číselných kombinacích vyčíst, jak se člověk bude chovat v určitých situacích a to se napojuje na psychosomatiku a potom vlastně vyjíždí to, co už známe, že má někdo třeba onkologické problémy, trpí depresí nebo má problémy v gynekologické oblasti. Náplň mé práce je dávat lidem ČAS. Čas pro ZMĚNU. Někdy mi lidé říkají, já to nechci vědět. Ale až se to dozvědí, tak je to náročnější.  Nemoc většinou bývá DAREM pro toho dotyčného.

A to všechno z Vaší metody-podobné numerologii? Já bych tomu neříkal numerologie. Jak Bruce Lipton hovoří o epigenetice, já bych tomuto říkal epigenetický záznam, toho všeho.  (Pozn.red. rozhovor s Brucem Liptonem si můžete přečíst v časopise červen + červenec z roku 2018.) Pan Lipton říkal, že nelze vyčíst, jaké podvědomé programy máme nahrané. A já tvrdím, že to právě skrze to lze, protože je to tam nahrané.

 A tato metoda je Vaše know how? Jak jste na ni přišel? Tak já jsem byl v pobytu ve tmě. To byl 1. vstupní proces, kdy mi bylo dovoleno vidět ten matrix, tak jsem se viděl několikanásobně. Potom, to není moje metoda, nikdo nemůže říct, že vymyslel nějakou metodu. Je to, jak se teď moderně říká, FLOW. Tak já se napojil na toto flow. Pak  v únoru jsem viděl svoje ruce zlaté a světlo šlo skrze můj obličej, což vidělo 7 žen, tak vznikla kniha DIANA, kterou jsem nechtěl vydat, ale ta inteligence chtěla, aby se to zveřejnilo, a pak jsem viděl svoje tělo a svět jako poprvé v životě, to už jsem říkal. 

To se říká, že došlo k emanaci Kristova vědomí do nějaké bytosti, tak ji nechci v Čechách domýšlet, ty věci dál. Metoda  – dá se to nazvat způsobem nahlížení do situací, ještě než se to stalo. Protože je to čitelný všechno. Pan Einstein říká, že jsme shluk světla a barev. A že tohle je iluze vědomí, tak věřím, že na tom je to postavené.

 A co bylo před tím pobytem ve tmě? Tohle jsem také skrz ta čísla říkal, ale uměl jsem číst jen vztahové báze, neuměl jsem číst diagnózy. Potom to dostalo to úplně nový rozměr.

Takže od mala umíte číst tato čísla? Děda umřel v mých 6 letech na onkologické onemocnění plic, já jsem na tehdejší seanci držel holčičku za ruku a ona mi říkala, co máš s rukou a ze mě vystřelilo: já budu léčit lidi. Teď už je nechci léčit – lekat, ale ukázat jim tu cestu, aby to zvládli sami, tělo má samoozdravný proces. Pak skok, 30 let jsem byl fotbalista, protože můj tatínek byl fotbalový trenér, maminka byla velmi dobrá v atletice, tak jsem skončil ve fotbale.

A byla po 30 letech fotbalisty nějaká transformace nebo zlom?  Kdy si tak člověk řekne, že už nebude kopat do míče? Já byl v personální agentuře a prožíval jsem to s těma lidma a na poradě mi mladá ambiciózní paní ředitelka řekla, mi tu nepotřebujeme hodný a citlivý lidi. To byl pro mě impuls, aha, ona mi řekla to sdělení. Okamžitě jsem dal výpověď a napsal první knihu o egu.

 Jak dlouho už to děláte?  Tohle 5 let. Jenom 5 let, tak se to děje správně. Ti, co to dělají  20-30 let, pak ukazují na mě prstem, jak to, že ty tohle…. Ale tohle se děje samo.

 Řekněte něco o Vašich knihách..První kniha byla Jak se zbavit svého Ega? Tu jsem psal samozřejmě o sobě, tu jsem probrečel.  Je tam hodně osobních příběhů, co jsem slyšel od různých lidí. Třeba, když o Vás partner přestává mít zájem, tak to ego je tak mazaný, že se dostane do role oběti a může si třeba i schválně způsobit úraz, aby o Vás bylo staráno. Tam vysvětluji, co všechno umí. Protože někdo na své úrovni považuje za ego pouze to, když má někdo pýchu a je namyšlený. Ale ono má i ten duchovní rozměr, kdy si člověk myslí, že vystoupí z toho systému, ale nastoupí do jiného systému. Což je obrovská nachytávka. Občas, když vídávám fotky jógových uskupení, kde jich je 100 lidí, teď je to jak z nějakého filmu, robot vedle robota. Když se vrhám tady do toho, tak mám v životě nějakou situaci, které neumím čelit a použiji to vlastně – já tomu říkám „mentální antibiotikum“. Pan Eduard Tomáš to popsal krásně, že my si vyzkoušíme napřed všechny osobní rozvoje, ty jógy, ty tantry a pak se vrátíme a začneme se chovat normálně, začneme sekat to dříví, akorát, že to sekání dříví je pro nás meditací. Protože to děláme vědomě. Tohle je něco, čemu věřím.

U toho ega, tam si člověk říká, že když se zbaví ega, zbaví se i své individuality a splyne s Vesmírem. Je to žádoucí v tomhle světě? Když si vezmu svoji představu, že je nás 8 miliard na světě a každý tvoří buňku něčeho většího a každý má tady nějaký úkol. Když bych buňce – třeba Vám, která tady má představovat třeba srdce, řekl, že takhle se chovat nemá, že máte zastupovat pohlavní orgány, tak Vás vlastně vyvedu z toho, proč jste tady.

A tohle je nebezpečné, když se lidi upnou k nějakým osobnostem, třeba Osho a další a začnou se chovat jako oni. Ale ztratí svoji identitu. Člověk si má najít tu svoji dharmu, aby věděl, kdo je on.

 A není to právě ego, které nám určuje do jisté míry, co jsme nebo, co tady máme dělat? Když si vezmu to, že planeta Země je otevřená hračkárna a já si jdu sem plnit svoje sny, to zapadá ten matrix, ta epigenetika, můžu si splnit, co chci, ale podstatou toho je, že to moje přání by mělo být postaveno na nejvyšším dobru, že to má pozitivní úmysl pro druhé lidi. V tom případě se mé přání stává součástí snů jiné osoby. A už jsme v celku, Jsem individualitou, ale i součástí něčeho většího. Pak je důležité, jak ustojím to, když se mi ty sny plní.

Vaše rada tedy zní zbavit ega?  Moje rada nezní zbavit se ega. Ale přijít na to, co to ego je. Ale v titulu knihy je Jak se zbavit svého Ega? Ten titul je záměrně, protože tam nedovolí vstoupit každému. Paradoxně je to i bariéra pro ty lidi, kteří si myslí, že už na nějaké úrovni jsou a v tu chvíli se nachytají. Ten člověk hodnotí obal a ego hodnotí. Žádný člověk na světě si ještě nekoupil knihu. Kniha si vybírá své čtenáře, ta energie ho přitáhne.  Kniha je o rozpoznání ega.

A co další knihy? Pak byla 50 vzkazů ženám Od srdce. Kniha je odkazem všem ženám, které to už chtějí vzdát v životě, aby to ještě neudělaly, zázrak se může stát kdykoliv. Je to o objevení důvěry k mužům, protože žena bez muže nebude ženou a obráceně.

Jak vás napadají knihy pro ženy? Věnujete se více ženám? To se odstartovalo samo touto knihou, v mé přítomnosti nemají ženy strach, moje energie není agresivní, nemusí se jí bát.

A nebojí se muži Vaší otevřenosti?  Muži mají tendenci se srovnávat a cítí se většinou mojí energií ohroženi.

Jak se jmenuje další kniha?  To byla Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce, tam jsou filozofické úvahy a každý člověk na ně reaguje po svém a otevře to v něm to potřebné. V druhé půlce jsou texty, kde popisuji, proč vznikne nějaké onemocnění- jednoduše popsané. Tak nám něco prozraďte pro čtenáře..Tak např. já, když jsem byl malý, tak jsem měl  10x píchané uši. To tam třeba zmiňuji, co jsem nechtěl slyšet, třeba to ticho mezi rodiči, protože tak řešili hádky. Tiché obviňování je to nejhorší, jako by si příroda řekla, že rok nebude bouřka, ale pořád by bylo to dusnou před bouřkou- lidi se cítí nekomfortně. Pak to proběhne a cítíme se uvolněně.

 Každý rok napsaná jedna kniha?  Ano, další je Něžná svítání, srší to ze mě. Když píšu, tak nemyslím, jsem v tom stavu mimo. Pro mě je to terapie, dostávám emoce ven, když se z toho vypíšu.  Tato kniha je psaná rozhovorem muže a ženy, jak každý vidí jinak svět. V tomhle je ta kniha jiná a výjimečná – psaná rozhovorem.

A poslední je kniha, která neměla nikdy vyjít. Proč? Měl jsem strach, poslední příběh v knize je rozbor britské královské rodiny, proč došlo k nevěře (Diana), tak jsem se bál o život, a pak byl ještě finanční důvod.  Jsem sám vydavatel, nemůžu si platit pozice v knihkupectví, čtenář běžně neví, jak to funguje.  Ale hlavní důvod byl, že jsem si myslel, že ta kniha není dostatečně dobrá, což byl vlastně paradox. Tuto knihu jsem psal pro radost. Dal jsem výzvu na sociální sítě, kdo chce být v knize, ať pošle data narození a lidi posílali. A já jsem si doma psal. Na jednom kurzu, který měl být vlastně poslední, se sešlo 7 žen, což není náhoda, a já jim říkal o této knize, kterou mám v počítači, o čem je, ale že ji nevydám.  A byla tam jedna dáma, ve znamení ryby, která má dar vidět duše. A ona říká, no ale on sem někdo přišel. A to byla velká síla. Říká, je to DIANA a vzkazuje ti, že se nemáš bát a máš tu knihu vydat, aby pravda vyšla najevo. A v tu chvíli to byl neuvěřitelný stav, lidi mluvili, ale všechno bylo jakoby ve vakuu. Bylo to přesně před rokem. Kniha se jmenuje KAŽDÝ JSME PRINCEZNA DIANA Skutečné příběhy nemocí z data narození. Po vydání této knihy to začalo lidi zajímat.

A co ta show Jana Krause? Smích. To bylo v roce 2017, myslím 1. 2. 2017, také v tomhle období, a tam jsem si šel ještě něco dokazovat. Do Show. Jednak jsem ještě bydlel v Praze a pak jsem tam šel se záměrem, abych byl viděn, že se něco takového dělá. To byla pro mě velká zkušenost. Byl jsem ten 3. host, ze kterého si tam dělají srandu. V tomhle bývám střelec, že nedomýšlím to, že se ztrapním. Měl jsem strach, byl jsem nervózní, protože jsem věděl, že pan Kraus má jediné přání, hosta nachytat. Když jsem odsud odcházel, ten večer, to bylo příšerný. On mě nenechal souvisle domluvit větu. Ale odezvy to mělo, lidi si začali objednávat a bylo to otevření dveří lidem, kteří hledali. To byla vlastně ta nachytávka, od mého ega.

Když za Vámi přijde člověk a ptá se například: „Na co mám talent?“  Rozeberete ho do nějakých pidi midi článků a midichlorianů a…Na co má talent – tahle otázka je zajímavá, ale paradoxně se na to lidi neptají. Když dělám rozbory, tak se ptají proč se nemůžou hnout z místa, proč jsem nemocný, proč si nemůžou najít partnera, proč si s jedním dítětem rozumí a s druhým ne.. Je to vztahové. Lidi jsou v nich nespokojení.

 Hypoteticky z data narození lze určit můj talent? Lze určit, jakou tou energií člověk je. Ano, lze určit, v jaké situaci je ten člověk sám sebou. A to je ten talent. Nemusí se to učit.

Třeba rodiče si přejí někam směřovat své dítě, tak Vám řeknou datum narození?Když to postaví takto, na jakou školu by náš syn měl jít, na co má talent, kde se bude cítit dobře, kde najde uplatnění. Tak to lze. Já jim řeknu možnosti.

 Tak mi řekněte, na co já mám talent? Vy berete datum bez století? Ano století je kolektivní vědomí lidstva a to se nějak chová. Ale my máme na výběr, jak se budeme chovat. A bez toho 1900 nebo 2000 je to to určující, jakou buňku hrajete, kým jste sem přišla být a čím inspirujete lidi.

 Ano, něco praktického pro čtenáře.  Tak 2 a 7, tak řídíte se tím, máte tam psaní, časopis. Každý kdo má hodně čísel 2 a 7, ve Vašem případě je 2 a 7 pro mě hodně, protože mají opozici pouze v jedné jedničce, která zastupuje úroveň myšlení a máte dominanci v podobě 2 a 7, byť je jednička na konci, že vstupujete do všeho hlavou, ale potom přebírá sílu ta obrovská fantazie a energie, která chce být aktivní. Energie 2 a 7 zastupuje první čakru, má tam zároveň strachy a sociální jistoty, ale když jsme u toho talentu, ona chce být kreativní a potřebuje mluvit. Takže třeba ve Vašem případě psaní, komunikace, rozhlas, média, každý, kdo to tam má a dělá to, nikdy nemůže dělat nic špatně, protože se to nepotřebuje učit. Máte to třeba Vy, má to třeba Leoš Mareš, když si lidi najdou datum narození v kombinaci dvojek a sedmiček, má to Iva Kubelková. Dál tam máte 4, v tom jak to vykládám já, je to dotahování do konce, důkladnost, důslednost, potřebujete něco zhmotňovat. Slova máte v časopise. Pak tam máte číslo 8, že se umíte nacítit do druhých lidí, je tam soucit, tolerance a zároveň to máte v rovnováze hmotný a nehmotný svět, tak když s někým děláte rozhovor, tak se můžete nacítit do toho, jaké otázky pokládat. A rozum na to máte, jediné, co Vám tam chybí je uzemnění v podobě čísla 0 nebo 5. V rámci epigeneticky to můžete posilovat, nebo co chcete. Třeba prostřednictvím barvy oblečení. Na to máme senzory na kůži, kterým říkáme chlupy..-) Muži se teď někdy stávají citlivější, protože se neholí, když se žena celá depiluje, ztrácí kontakt. Ženy se oblékají emotivně, když se necítí dobře, oblékne se třeba i jako oběť. Pokud si dnes přeji dotáhnout něco do konce, tak se na to naladím. Vezmu si odpovídající frekvenci – vibraci  té barvy na sebe, abych se na tu situaci naladil lépe.

Vlastně je to složené ze čtyř bodů: 1. Barvou oblečení, protože to nám kryje tu pokožku.

2. Tím, co na mě vyzařuje zvenčí – doplňky, co mám doma nebo v kanceláři

3. Potom barvou jídla, tím měním už své vnitřní elektromagnetické pole, jak se říká mikrokosmos, makrokosmos, to už je za mě obrovský zásah do struktury. A my jsme z 90 % z vody

4. Jsme zodpovědní za to, jaký tón a slova říkáme – učím lidi jinak používat jiná slova. Cimatika se to jmenuje, lidi si to můžou dohledat na netu – voda pod hudbou, frekvencí.  Když máme v našem těle 70 % vody a já tím, co řeknu, to tělo rozvibruji, tak si je třeba dávat pozor, co říkám.

 Je důležité říkat si slova nahlas, v duchu a ve tvaru, jako když kočka přede.  Tím aktivuji štítnou žlázu a jde to dovnitř. Variace slova je třeba říkat 500x denně, vytvářejí se silnější synapse v hlavě.  Dávám tam myšlenku a tam jde i energie. Říkáme si infinitivy, protože podvědomí se nemusí bát, že mu něco chci vzít, nebo že říkám lež.  Když říkám slovo v infinitivu, je to něco, co tady existuje, je to bezčasé, ale já to nepotřebuji vlastnit. To je ta podstata, lidi mají touhu tu změnu vlastnit.  To jsem teď přišel na novinku, aha.

Takže řekněte nějaké infinitivy na zdraví? Třeba na peníze. Peníze vibrují na ohodnocování, tak si říkám jako kolovrátek OHODNOTIT, ohodnotit, ohodnotit… Říkám tomu „fejkit mejkit“, budu tak dlouho napodobovat bohatého, až se jím stanu.  Jsem v blízkosti této energie a ještě je důležité, kde to říkám. Když se zaměřím na bohatství, říkám jdi do Pařížské ulice, a říkám ohodnotit, dokončit, důslednost.   Zdraví – když si to někdo bude říkat v betonovém sídlišti, tak to nebude fungovat.

 Tedy ani v nemocnici to nebude fungovat…Ne, naše oči jsou jako radary, mají čípky a snímají, co vidí. Mě kdysi bolely záda, děsně. Ale říkal jsem si, kdyby ses měl doplazit do posilovny, kde jsou zdraví lidé, tak se tam doplazíš a tam si to říkej. Podle toltécké moudrosti má jedinou schopnost myslet SLUNCE. Slunce posílá skrze paprsky a duhy, která je tady nonstop, myšlenky skrze světelná spektra duhy a my jsme ty chodící signály, skrze které se to transformuje.  Je důležité, na co se nalaďuji. Říkám rodičům změňte pozici rodič – dítě na pozici INSPITÁTOR – INSPITÁTOR . Dítě, které se narodí, tak je tady vlastně o jeden život napřed. Změňte to, ty potřeby někoho vychovávat, dítě není mimozemšťan z cizí planety, které jste dostali za úkol vychovat. Přišli jste se od něj učit a on od Vás.

 Někdo si třeba v životě zvolí větší zátěž.. Ano, to tady ještě nezaznělo, jak to vnímám já, je v tom karma, že když např. někdo tam nemá ty 7 a 2, energie je vlastně entita, takže se k ní v minulém životě člověk nechoval s úctou a respektem, takže v tomhle životě dostává pocítit zkušenost, co to je být bez ní. Jednoduše, tak jak se chovám teď, tak se můžu radovat z toho, co mě může čekat v jiné formě života. Michale, děkuji Vám za rozhovor.

casopiskvalitnizivot

Web časopisu Kvalitní ŽIVOT

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *