Rozhovor: O posvátném zvuku a propojení s duší, Anders Holte

Anders Holte dánský zpěvák interdimenzionální hudby

Publikováno v časopise Kvalitní Život 8+9/2019

Dnes je Anders mezinárodně znám pro svou jedinečnou interdimenzionální hudbu. Jeho zpěv tonálních zvuků, stejně jako jeho povznášející písně a texty oslovují lidi všech věkových kategorií a kultur. Tato hudba je úspěšně používána pro hlubší vnitřní spojení, meditaci a léčení všeho druhu. Anders se narodil a vyrůstal v Kodani (Dánsku) a svou kariéru začal jako hlavní zpěvák rock-popové skupiny Paris Paris. Po nějakém čase pocítil touhu po skutečném hudebním vzdělání, a tak se rozhodl pro „klasickou cestu“ – Royal Danish Academy of Music (Královskou dánskou hudební akademii) v Kodani a promoval jako klasický zpěvák, učitel zpěvu a dirigent. Zpíval se sborem Královské dánské opery, sborem Dánského rádia a cestoval po celém světě se seskupením a cappella Musica Ficta. Přesto po nějakém čase cítil, že ho nenaplňuje zpěv pouze klasické hudby, která je nádherná a velmi silná, avšak v zásadě vyjadřuje vědomí, které zde vládlo před několika staletími. A proto ukončil své prestižní povolání, odstěhoval se z Dánska a vstoupil do nové neznámé fáze svého života. Místo aby zpíval pro druhé, nechal hudbu, aby se postupně sama zformovala, následoval svou intuici. V roce 2018 vystudoval poprvé v České republice na semináři s Leem Carrollem – Kryonem a v říjnu letošního roku zavítá na samostatný koncert a workshop do Prahy.  

1) Je patrné, že hudba je Váš život. Kdy, v které části života, jste pocítil něco jako „spojení“ s hudbou?

S hudbou jsem vyrostl, poslouchal jsem desky, které si kupovali moji rodiče. První skupinou, kterou jsem poznal, byli Beatles, jejichž vlivem se formovala má představa o tom, jak vypadá pop music. Ale v určitém smyslu byli spíš „součástí celé skládanky“. Kolem mne zněly nahrávky Beatles, které patřily mým rodičům, ale jako chlapec jsem je neposlouchal vědomě. Prostě jsem si s nimi prozpěvoval. Všechny písničky jsem uměl zpaměti. Jako chlapec jsem nevěděl, co ty texty znamenají, ale každé slovo v nich jsem uměl zazpívat.

Poprvé, kdy jsem cítil skutečné spojení s hudbou, bylo v mých asi 15 letech, když jsem slyšel Stevieho Wondera. Byl jsem na party a z reproduktorů se ozvala jeho píseň „Boogie on Reggae Woman“. Neměl jsem tušení, co mě tak „zasáhlo“, ten zážitek lze těžko vysvětlit. Ale pro mě je Stevie Wonder zkrátka esencí srdce, muzikantství a znamenitosti… a božství. A tehdy, v tu chvíli, aniž by mi tato slova přišla na mysl, se to všechno přese mě přelilo a byla to velká zkušenost. Spojilo mě to s něčím, co jsem musel oslavit, a přitom jsem v nitru cítil něžnost.

Náhle jsem rozuměl hudbě a tomu, co dokáže. Když jsem tu písničku slyšel, zjistil jsem si, kdo ji zpívá, a pak už nebylo cesty zpět. Zamiloval jsem se, koupil jsem si všechny jeho desky a miluji ho dodnes.

Mysterium

Od dávných eonů času učili nové zasvěcence o tajném vědění /moudrosti věků – zvaném Posvátná věda. Tato učení měla různé úrovně a posvátný zvuk patřil k nejvyšším formám vědomostí. Zvuk byl používán k manifestaci (materializaci) a přeuspořádání fyzické hmoty /materie a rovněž tak i uzamčení či odemknutí informací v krystalech. Snad nejhlubší způsob užití bylo (jeho) použití jako brány k cestování napříč /skrze dimenzemi na posvátných „cestách zvuku/zvukových cestách“. http://www.anders-holte.com/sacred_sound.html

2) Čemu jste se věnoval nejdříve, když jste začínal s hudbou? Byl to zpěv či hudební nástroj?

Byl to zpěv. První vzpomínku k tomu mám z doby, kdy mi bylo 7 nebo 8 let a houpal jsem se na houpačce na zahradě u svých prarodičů. Okolní velké domy tvořily prostranství s dobrou akustikou. Začal jsem nahlas zpívat a slyšel jsem, jak se můj hlas odráží od okolních zdí. Byl jsem z toho nadšený. Zkrátka to vycházelo ven a pro mě to byla svoboda a čistá radost.

Později, v necelých dvaceti letech, jsem se zpěvem nechal úplně uchvátit. Neznal jsem tehdy noty a neměl žádné hudební vzdělání. Stal jsem se členem vokálního kvartetu a zpívat harmonie bez hudebních nástrojů mě velmi bavilo. Čistota společně znějících sólových hlasů může být okouzlující.

3) Řadu let jste působil jako zpěvák v různých souborech. Jakému repertoáru jste se věnoval nejraději.

Nejvíc jsem miloval balady. V různých skupinách jsem zpíval rock, pop a jazz a později jsem řadu let studoval klasickou hudbu a zpěv. Zejména jsem vždycky měl rád zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů a to díky jeho transparentnosti a také intimitě v jeho zvuku. Při zpívání a capella se někdy stává, že když společně tvoříme hudební fráze, naše hlasy se navzájem následují tak, jako ptáci létají vzduchem. Já jsem se svým kvartetem nejraději zpíval jazzové melodie, ale i popové písně aranžované pro a capella zpěv, často ve velmi složitých aranžmá s komplikovanými akordy. Například od americké skupiny Manhattan Transfer nebo od švédských The Real Group. Skrze to všechno… to vždycky byl a je zvuk, který miluji.

AH: Další podstatný klíč je láska.  Když se ponoříte do zvuku sami nebo společně s dalšími … pak skrze lásku vyplňující prostor, budete vědět, že prožíváte posvátné okamžiky.

4) Kolik času v rámci běžného dne si zpíváte? Nebo tvoříte?

Zpívám pořád… jen se zeptejte mé ženy (smích). Skutečně ale vokalizuji a zpívám každý den, abych udržoval svůj „nástroj“ ve formě. Hlas je tvořen svaly, a tak cvičím, abych byl hlasově fit. Být hlasově fit pro mě znamená svobodu. Přestože někdy nezpívám konkrétní písně nebo svou vlastní hudbu, stejně vokalizuji, tedy jednoduše tvořím zvuk. Neprovádím žádná specifická hlasová cvičení. Znám svůj hlas natolik dobře, že mám svůj vlastní tréninkový program.

Vokalizování je tedy pro mě jednoduše to, že si hraji s vlastním hlasem, bavím se a užívám si ten zvuk v největší možné míře. To často vede k něčemu dalšímu… k nápadu nebo k nalezení určitého prostoru ve zvuku, ve kterém pak zůstávám a objevuji své možnosti. V základu je tedy moje vokalizování vždycky směsicí vědomí a hry a někdy… touto cestou z mých nápadů vzniká nová hudba. Zpěv skutečně miluji a vždycky mě přivede do určitého nastavení… za hranicemi intelektu… a inspirace přichází jako přirozený výsledek tohoto stavu bytí.

5) Posloucháte ještě jiný typ hudby, případně jakou máte stále oblíbenou?

Hudbu neposlouchám stále a pro různé účely poslouchám různé styly hudby. Když poslouchám hudbu během dne, chci jen tak slyšet něco v pozadí, co nebude odvádět moji pozornost. Jinak bych měl nutkání se do ní zaposlouchat a nevyřídil bych jediný e-mail (úsměv). Ale v soukromí, nebo když jsem na cestách… rád poslouchám hudbu mnoha různých žánrů a autorů.

Mnoho let jsem zpíval s big bandy v Německu i v Dánsku. V tomto svém životním období jsem objevil Franka Sinatru. Samozřejmě jsem ho znal, ale nikdy předtím jsem se do jeho zpěvu skutečně nezaposlouchal. A když jsem ho tehdy znovu objevil, hluboce to změnilo mé vnímání zpívaného zvuku. V dějinách bylo jen málo zpěváků, kteří by si byli tak vědomi svého hlasu jako Sinatra.

Mezi mé další oblíbence patří Stevie Wonder, Paul McCartney, Sting, James Taylor a Bobby McFerrin, ale velký vliv na mě mají také Luciano Pavarotti či Jussi Björling.

A skladatelé jako Johannes Brahms, W.A. Mozart, Claude Debussy, Giacomo Puccini, Edward Grieg či Gabriel Fauré mají blízko k mému srdci. 

6) Určitě každé hudební těleso, kde jste působil, ve Vás zanechalo své stopy, můžete čtenářům přiblížit některé momenty ze spolupráce s nimi, které Vás nejvíce poznamenaly? Na které nejraději vzpomínáte?

Největší vliv na mou vlastní hudbu měla vždy setkávání se zpěváky s čistým hlasem a to v popové i soulové muzice, ale nejvíc mě ovlivnilo zpívání a capella. S profesionálními uskupeními jsem zpíval od 90. let. A když člověk pracuje s komorním sborem, postupně si vypiluje své pěvecké dovednosti. Stane se velmi vnímavým ke zvuku v jeho komplexnosti i jednoduchosti i k tomu, co to znamená dokonale splynout s ostatními hlasy.

Tím jsem procházel po mnoho let a mělo to na mě velký dopad. Když jsem pak začal tvořit svou vlastní hudbu a natáčet ve studiu… slyšel jsem všechny pěvecké linky zpívané mým vlastním hlasem, protože to pro mě bylo známé a přirozené. Kdybych neměl zkušenosti se zpěvem a capella, nejspíš bych tento druh hudby neskládal.

Vzpomínám si na jeden konkrétní koncert, kde jsem zpíval s pěti dalšími profesionálními zpěváky. Byli všichni velmi zkušení, a tak jsem se mohl opřít o zvuk, který vytvářeli, a zpívat s využitím jejich harmonií. Bylo to skutečné kouzlo a vedlo to k velmi intimní zkušenosti, kterou s námi sdílelo 1100 lidí v obecenstvu. Nějaký čas poté jsem se během channelingu dozvěděl, co se toho večera doopravdy stalo. Skrze můj hlas se projevila má Duše a spojila se s Dušemi všech lidí v obecenstvu. Díky tomu jsme mohli zažít okamžik propojení mezi Dušemi. Bylo to nádherné a opravdu to pro nás pro všechny bylo jako kouzlo.

 Výkřik. Interdimenzionální zpívání umožňuje průchod mezi dimenzemi lineárního času a přenáší nás mezi dimenzemi do stavu „mezidimenzionálho“ bytí. ..,, kde cítíme, co „skutečné/opravdové“ skutečně znamená. Je to vysoké rozlišení, „větší než život“, stav uvědomění, kde je pociťována znalost – ne myšlenka.

7) Sice jste měl úspěšnou profesionální kariéru, hudba, kterou jste dělal, Vás naplňovala, přesto jste pocítil, že potřebujete jít ještě někam dál. Bylo to spojeno s duchovním probouzením. Jak se to projevovalo? Kdy jste poznal, že chcete navštívit nějaký duchovní seminář, kdy jste si začal klást hlubší otázky o životě, o jeho smyslu atd.

Mým způsobem napojení byl vždycky zpěv… dokonce dlouho předtím, než jsem si to uvědomil. Ale k vědomému duchovnímu probuzení u mě došlo, když mi bylo kolem třiceti let. Můj tehdejší profesor zpěvu (Joe Estill) mi jednoho dne dal knížku „Poselství od Michaela“ (Messages from Michael), channelovanou nehmotnou entitou. Obsahovala informace o nás jako lidských bytostech a popisovala „širší pohled“ na naši existenci. V základu se v té knize psalo o věcech, které jsem vnímal jako svou pravdu už od dětství, jen jsem nenacházel slova k jejímu vyjádření.

Díky této knize došlo k mému prvnímu duchovnímu probuzení. Hlouběji jsem se ale dostal, když jsem potkal entitu jménem „Lazaris“, channelovanou Jachem Purselem. V roce 1997 jsme s Cacinou šli v Los Angeles poprvé na setkání s Lazarisem. O něčem takovém jsem vždycky snil. Duchovnost a láska, jejichž síle jsem snad ani nemohl uvěřit… a přesto jsem je v nitru znal a „pamatoval“ si na ně. O několik let později jsem objevil Kryona a Leeho Carrolla a stejně jako v případě Lazarise jsem ihned věděl, že i toto je součástí mé pravdy. Myslím si, že duchovnost není něco, čemu je potřeba se naučit. Je to souznění s naší Duší, které rozpoznáme, když k němu dojde. To je pro mě jedna z věcí, které mi nejvíc změnily život.

8) Čím bylo to první období duchovního poznávání charakteristické?

Pokud vaší otázce správně rozumím… byly to moje „líbánky“ s duchovností. Do „Lazarise“ jsem se naprosto zamiloval a stejné to bylo s Kryonem. Bylo to pro mě jako nádherný „návrat domů“ a získal jsem tím pocit porozumění sobě samému. Uvědomil jsem si, že jsem vždycky byl duchovnu od přírody otevřený a důvodem, proč jsem se dřív cítil často nejistě, bylo, že většina lidí v mém okolí vnímala svět jinak než já. Tehdy jsem zjistil, proč tomu tak bylo.

BOX: Vibrace zvuku, kterou vytváříme – obzvláště ve skupině, pronikají DNA těla. Tento proces často probouzí starodávnou znalost, která nám připomíná, že ačkoliv trávíme čas na této planetě jakožto lidské bytosti – nezapomínejme, že je to jen menší část, která je zde v této dimenzi. Celá pravda o tom, kým skutečně jsme, leží v dalších říších. A jsou to právě tyto dimenze, na něž se naším posvátným laděním a zpíváním  napojujeme.   

9) Sám uvádíte, že významným mezníkem na cestě duchovního probouzení byla Vaše účast na Kryonově semináři. Můžete o tom povědět více?  Navštívil jste pak další Kryonovy semináře?

V roce 2006 jsme se s Cacinou poprvé zúčastnili Kryonova semináře jako posluchači. Nadchlo nás to a spontánně jsme se rozhodli jít i na další workshop s Dr. Toddem Ovokaitysem. Na konci workshopu jsem se s Dr. Toddem setkal a o pár okamžiků později jsme proti sobě stáli opřeni svými čely… a tónovali jsme spolu. Byl to prostý prožitek, a přitom velmi hluboký. Doslova odzbrojující. V ten moment se ve mně cosi otevřelo… probuzení, rozpomenutí.

10) Kdy přišel ten impuls skrze hudbu a tóny, pronikat do hlubších vrstev naší existence a vnímat tak samotnou podstatu – domov?

Došlo k tomu několik dní po setkání s Dr. Toddem. Měl jsem silnou potřebu něco nahrát, ale neměl jsem jasnou představu, co by to mělo být. Šel jsem do studia a jednoduše jsem zpíval dlouhé tóny až do chvíle, kdy se začal vynořovat ten správný. Tóny a zvuk vytvořily prostor, ve kterém jsem se cítil jako doma.

Vliv onoho prostoru, který jsem vytvořil, mě přiměl zpívat jinak. Byl jsem v nádherné hudební „zemi nikoho“. Bylo to poprvé během mé profesionální kariéry, kdy jsem něco takového udělal, a byl jsem tím naprosto nadšený.

Tyto původní nahrávky se časem staly základem pro mé první album „Lemurian Home Coming“.

11) Jak jste se seznámil se svojí partnerkou Cacinou a jak teď probíhá Vaše spolupráce?

Cacinu jsem potkal v roce 1996 na semináři „osobního rozvoje“ v Itálii. Byla to mezinárodní konference. Byl jsem tam jako účastník a Cacina konferenci tlumočila. V té době jsem zrovna procházel svým vlastním probouzením. Vzpomínám si, jak neobvyklé pro mne setkání s Cacinou bylo – velmi se lišila od žen, které jsem kdy do té doby potkal. Ale ono spojení jsme hned cítili oba a bylo nám jasné, že máme nějaký společný cíl. Cacina pro mě byla jako součást rodiny, jako Domov. A ten pocit mám stále. A mít možnost společně tvořit hudbu a cestovat je nádherná výsada.

12) Z historie nám připomínáte, že zvuk je POSVÁTNÝ.  Čím je zvuk posvátný a jak toho využíváte?

Posvátný zvuk není žádný konkrétní zvuk. Pro mě je jeho posvátnost způsobena jeho kvalitou, vibrací a frekvencí. Vytváří se prostor, ve kterém se cítím být duchovně v propojení.

Je to zvuk, který probouzí nehmotnou část mne samého… mou Vnitřní Bytost. Pro mne je to zvuk vědomí. Slovem „posvátný“ tedy nemyslím svatý… ale spíše propojený, vzácný. Zvuk, kterému se mohu úplně poddat. Ve kterém poznávám, kdo skutečně jsem.

BOX: Jestliže nebe je naším prvotním Domovem – tento život není o návratu domů. Je to vše o vnesení Domova sem  – zatímco stále ještě žijeme své fyzické životy na Zemi. Je to jeden z nejsilnějších důvodů, proč jsme na tomto světě v tento konkrétní/mimořádný čas.

13) Začal jste produkovat hudbu, kterou jste pojmenoval Interdimenzionální hudba. Můžete nám to přiblížit, co si pod tímto máme představit?

Pojem „interdimenzionální“ hudba vlastně vznikl na základě reakcí lidí a popisů jejich zkušeností. Ta hudba má vlastnost transparence a transcendence, jež mohou přenést posluchače i mne samotného do jiných dimenzí.

Když zavřu oči a zpívám tímto způsobem… zkrátka již nejsem ve 3D. Dějí se věci… za hranicemi naší lidské dimenze. Tento druh hudby vám otevírá širší úroveň vnímání. Nevyžaduje to žádné úsilí, čas nehraje roli. Stane se to okamžitě. To platí zvlášť, když s Cacinou hrajeme živě. Často jsou lidi překvapeni tím, jak moc se hned od začátku cítí dojati. Tato hudba obchází mysl… napojuje nás.

14) Říkáte, cituji: „Být zručný ve svém oboru je důležité – ale zjistil jsem, že není důležitá jen dovednost, ale podstatnou esencí je záměr, který se za hudbou skrývá.“  Co je tedy Vaším záměrem při tvoření hudby?

Pro mě je při tvorbě hudby vždycky záměrem cítit se dobře. Být v prostoru spokojenosti. Na začátku jsem tohle nevěděl. Ale nyní vím, že když zpívám, vždycky mě to táhne „kamsi“… je to nutkání nechat zpívat i mou nehmotnou část. Je to pobídka, abych zpíval tak, aby zpívala i moje Vnitřní Bytost a byla slyšet ve výsledném zvuku. Skutečnou podstatou mého zpěvu je snaha vnést nehmotné do hmoty. Vnést sem mého Ducha.

15) Jedno Vaše CD se jmenuje  Dream Of The Blue Whale  (Sen modré velryby). Jak vnímáte velryby a delfíny a co Vás s nimi spojuje?

Velryby jsem miloval už jako malý chlapec. Zejména modré velryby. Na těchto něžných obrech je něco tajemného a drahocenného. Tehdy jsem si toho nebyl vědom, ale vždycky jsem cítil, že v sobě nesou moudrost, že mají vědomí a že pro nás lidi a pro Zemi jsou nějakým způsobem důležití. A když jsme spolu s Cacinou nahrávali album „Dream of the Blue Whale“, cítili jsme při tom jejich přítomnost a nadčasové vědomí. Byl to pro nás oba nezapomenutelný zážitek…

16) Jedna z účastnic Vašeho loňského účinkování v Praze vyjádřila, že Váš hlas je až léčivý.  Máte více takových reakcí od publika?

Dostávám doslova stovky e-mailů od lidí z celého světa, kteří mi vypráví o svém uzdravení. Často jde o uzdravení emoční, duchovní a někdy dojde i k uzdravení fyzickému. Ale všichni se shodují v tom, že když poslouchají můj hlas a moji hudbu… něco v jejich nitru se uzdraví. Často jim má hudba pomáhá překlenout nějaké životní obtíže. A pro cílené uzdravení často lidé používají mé album „Lemurian Home Coming“… pro konečné propuštění přítele nebo milované osoby, která procházela přechodem na druhou stranu.

I album „Dream of the Blue Whale“ poslouchají lidé po celém světě a to nejen pro léčení či meditaci. Toto album si našlo cestu i na ropné plošiny a k hasičům. K lidem, kteří pracují v extrémně stresujících a nebezpečných podmínkách. Když jsme se dozvěděli, že naše hudba pomáhá těmto mužům se zklidnit a znovu nalézt vnitřní rovnováhu, udělalo nám to ohromnou radost.

17) Věnujete se práci s jednotlivými tóny zvuku, co Vás k tomu přivedlo? Čeho všeho je možné prací se zvukem dosáhnout? Jaká je Vaše zkušenost, jaká je zkušenost absolventů vašich workshopů?

Na našich workshopech objevují lidé svůj vlastní zvuk a často u nich dojde k emocionálnímu uzdravení. Protože když jste skutečně ve svém nitru a necháte plynout zvuk svého vlastního hlasu, dáváte průchod zvuku toho, kým jste. Tónování je velmi jednoduché a přesto velmi mocné. Začíná jediným tónem, což zvládá většina z nás. A na našich workshopech tvoříme prostředí, kde mohou lidé otevřít svá srdce a procítit zvuk sebe samých… často poprvé v životě. Slyšet zvuk sebe samého… je často zkušeností, která člověku změní život.

V reakci na workshopy nám lidé často říkají, že znovu nalézají sami sebe.

Jednotlivé tóny tvoří fyzickou vibrační stabilitu, která umožňuje relaxaci a otevírá přístup k nefyzické části nás samých.

V průběhu těch let jsem pracoval s mnoha studenty a zjistil jsem, že když je nechám vydávat jednotlivé tóny, vždycky je to přivede do vlastního nitra. Stávají se vyrovnanými a svůj pocit popisují jako návrat „domů“.

Díky své práci jsem pochopil, jak důležitý je zvuk vlastního hlasu pro každého z nás. V tomto procesu jsem také zjistil, že tónování je důležité pro vnitřní vyrovnání a překonání strachu z vlastního vyjádření. I sladění vlastního hlasu s hlasem partnera může pro oba být zkušeností přinášející uzdravení.

18) Vaše nová etapa v životě vás přivedla do mnoha zemí. Můžete říct, kde např. jste vystupoval, kam se nejraději vracíte, jaké jsou zkušenosti s různým publikem a jak na vás působí naše, české a slovenské publikum.

Ano, v uplynulých letech jsme s Cacinou vystupovali po celé Evropě (např. v Německu, Švýcarsku, Itálii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Maďarsku, Anglii), ve Spojených státech a v Brazílii. Několik let naši hudbu vydávají také v Číně a letos se potřetí vrátíme na Taiwan, kde budeme delší dobu vystupovat a pořádat workshopy o zvuku a vědomí.

V roce 2018 jsme mohli poprvé vystoupit v Praze a ano, v každé zemi může být obecenstvo jiné. Naše zkušenost s českým obecenstvem byla skvělá, cítili jsme z lidí otevřenost a srdečnost. Naši hudbu i nás samotné vřele přivítali a během celé události jsme tuto jejich energii jasně cítili.

19) Znáte nějaké české hudební osobnosti – skladatele, autory, zpěváky?

Znám Smetanu a Dvořáka. Když jsem byl členem Dánského národního rozhlasového sboru, zpíval jsem hudbu obou těchto skladatelů. Hlavně ve spojitosti s hudbou Dvořáka si vybavuji určitou melancholickou energii, kterou jsem měl vždycky moc rád.

20) Jak na Vás vlastně působí český jazyk, když ho slyšíte? A která řeč je pro Vás nejlépe zvukomalebná?

Jelikož z češtiny nerozumím vůbec ničemu, váš jazyk slyším jen jako zvuky. A nezdají se mi zrovna jednoduché (úsměv). Ale až se v říjnu vrátím do Prahy, budu moci s místními lidmi a zvukem vaší řeči strávit víc času.

Co se týče jiných jazyků… často jezdím do Itálie. Jazyk a expresivní energie Italů mě opravdu baví. Kromě toho si jednoduše rád hraji se zvukem všech možných jazyků, kterými nemluvím, například afrických, indických nebo se zvukem francouzštiny. Ale pokud jde o mluvu, mám opravdu rád angličtinu, protože mi umožňuje leccos vyjádřit v takové hloubce, kterou někdy neumím zachytit ani ve své mateřštině (v dánštině).

21) V Praze budete mít kromě workshopu také koncert v Kostele sv. Šimona a Judy (25. 10. 2019), který má od 18. stol. instalovány varhany, na které hrály tak významné osobnosti, jako Wolfgang Amadeus Mozart či Joseph Haydn. Je to pro Vás inspirující nebo důvodem pro výběr tohoto místa?  Budete tento nástroj také využívat?

Když jsem se od našeho českého organizátora Ládi dozvěděl, že budeme s Cacinou moci vystoupit na tomto místě plném historie, samozřejmě mě to ihned inspirovalo. Jako profesionální zpěvák klasické hudby jsem svého času zpíval hodně Mozartových děl. A myšlenka, že sám Wolfgang Amadeus stál kdysi v té samé místnosti a užíval si akustiku stejného místa, kde budeme my mít koncert… to je vskutku inspirující. Kdybychom mohli vrátit čas, ocitli bychom se vedle něj a slyšeli, jak zde hraje svou hudbu. To je ale představa! Ale jsem si téměř jistý, že varhany nepoužijeme. Varhany jsou nádherný, ale velice silný nástroj. A k transcdendentální energii hudby, kterou budeme hrát, se jeho zvuk příliš nehodí.

22) Máte nějaký osobní vzkaz pro naše čtenáře?

Víte… zpívání a tónování je přirozené. Všichni zpíváme, pokud nás v dětství nikdo nepřeruší. Nemůžeme si pomoct. Vytváření zvuků je přirozené pro nás pro všechny. A když zpíváme a tónujeme… propojujeme se se svou Vnitřní Bytostí a s tím, kým skutečně jsme. Jestli mám tedy něco popřát vašim čtenářům… ať je váš hlas slyšet! Váš hlas je na této planetě jedinečný a pouze VY zníte jako vy. Proto nechte zvuk a energii sebe samých… být ve světě.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na Váš koncert a workshop v říjnu v Praze.

Lemurian Home Coming

První intedimenzionální album Anderse Holteho, ketré se dnes prodává v již ve více jak 60 zemích světa. Zvuk této hudby spojuje posluchače s hlubší pravdou. Původ, překrásný čas a prostor, který jsme všichni kdysi znali.

Dream Of The Blue Whale

Vezme vás a vaše vědomí na krásný výlet do hlubin mořského světa. Se zvukem hlasu Anderse Holteho a orchestrálního doprovodu Caciny Meadu se octnete s velrybami křižujíc do hvězdných dimenzí za prostor a čas

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *