Nový Zéland pohodová země- článek z časopisu 9/2016

POHODOVÁ ZEMĚ NOVÝ ZÉLAND, TEXT: Ing. Vladimír Čížek FOTO Ing. Vladimír Čížek, redakce.    Zelený drahokam v azurovém Pacifiku. Tak nějak viděli první mořeplavci z Polynésie zemi, kterou nazvali  Aotearoa – Země dlouhého bílého mraku. Dnes je Nový Zéland, vyspělá, převážně zemědělská země, která svými přírodními krásami vypadá jako zahrada v dnešním přelidněném a stále více znečištěném světě. Jedinečné přírodní atrakci ještě umocňují přátelští a pohostinní lidé a pohodový životní styl. Například při stopování zde nikdy nezůstanete viset.

Základní informace

  Celkem zde žijí 4,5 miliony obyvatel na dvou velkých a jednom malém ostrově o ploše něco přes 270.000 km². K tomu ještě asi 40 milionů ovcí a 20 milionů kusů skotu! 80 % obyvatel jsou potomci evropských hlavně  britských přistěhovalců. Jen 15 % je polynéského původu. Vedle Maorů jsou to přistěhovalci z okolních ostrovů Pacifiku. Většina obyvatel je koncentrována na Severním ostrově, jen v největším Aucklandu jich je přes jeden milion. Úředním jazykem není jen angličtina, ale i maorština, i když sami Maoři mluví především anglicky. Třetím úředním jazykem je znaková řeč.

  Časový  posun je + 11 hodin. Let na Nový Zéland trvá s přestávkami kolem 30 hodin. Je přesně na opačné straně zeměkoule a je jedno, jestli letíte na východ nebo západním směrem. Na opačné straně silnice se tam i jezdí a opačná jsou i roční období.  Jinak lidi jsou tam ale normální a nechodí hlavou dolů.

  S Novým Zélandem má Česká republika bezvízový  styk. Znamená to, že povolení k pobytu až na 3 měsíce dostanete při příletu na hranicích. Mladí lidé do 35 let mají šanci získat i vízum na pracovní prázdniny. Počet těchto víz je omezen a jsou vždy rychle rozebraná.

  Nejvhodnější doba k návštěvě Nového Zélandu je od prosince do března. V této době lze s velkou pravděpodobností počítat s počasím na koupání. Tak teplé jako ve Středomoří však moře zase není. Na Nový Zéland se však nejezdí na pobytové zájezdy k moři, ale na poznávací cesty. K rychlé prohlídce alespoň těch nejzajímavějších míst potřebujete alespoň 14 dní.

  Na Severním ostrově je turistickou atrakcí číslo jedna Rotorua – lázeňské město s geotermálními aktivitami a maorskou kulturou. K prohlídce Aucklandu stačí den nebo dva. Od jiných  velkoměst se zase tolik neodlišuje.

   Hlavní město Wellington má kolem 300.000 obyvatel a není tak rozlehlé jako  Auckland. Nejdůležitější místa lze projít pěšky bez použití auta nebo veřejné dopravy. Za nejzajímavější zde považuji supermoderní muzeum Te Papa. V kostce zde uvidíte historii, kulturu i přírodu celé země a můžete si vyzkoušet třeba zemětřesení nebo virtuální bungy-jumping.

  Jižní  ostrov je hornatý a jen málo osídlený. Je pro milovníky divoké a drsné přírody. Je to ráj věčně zasněžených horských velikánů, kde trénoval i Sir Edmund Hillary, ledovců, na které můžete vystoupit, hlubokých fjordů, ledových jezer a vodopádů. Nejturističtějším městem je zde Queenstown. Za zastávku však stojí i největší město Jižního ostrova Christchurch.  

  Novozélandská dobrodružství

   Nový Zéland je země adrenalinových sportů. Například jedním z vynálezů, který země dala světu, je bungy jumping. Můžete si ho zkusit na řadě míst po celé zemi. Ten nejvyšší je u řeky Nevis poblíž Queenstownu, kde se skáče ze 134 metrů. Já jsem si vyzkoušel High Time Bungy poblíž vesnice Mangaweka v kaňonu řeky Rangitikei. Zde se skáče z mostu 80 metrů nad hladinou řeky. Psychicky jsem se na to připravoval delší dobu a to tak, že jsem to rozhlásil všem lidem v mém okolí. Pak už nebylo možno couvnout a ztrapnit se. Nejtěžší je odrazit se bez ohledu na hlubinu pod vámi. Kdo to nezvládne na první pokus, tak na podruhé je to těžší. Let trvá velmi krátce, asi  2 vteřiny a nestačíte ho plně vnímat. Vzpamatujete se až, když se jako jojo houpete na gumovém lanu.

  Jiným adrenalinovým zážitkem, který trvá déle než pár vteřin, je jízda na tryskovém člunu – jetboating. Tryskový člun je také novozélandský vynález. Pohon obstarává jednotka nasávající vodu s tryskami. Tlak tryskající vody člun pohání i nadzvedává tak, že  může překonat i mělčinu s pár centimetry vody. Jizdu si můžete vyzkoušet na řadě míst, ale nejlepší je to v kaňonu řeky Shotover poblíž Queenstownu. Zde se člun řítí rychlostí kolem 70 km/h v těsné blízkosti skalnatých břehů. Pro pobavení řidiči dělají s člunem „hodiny“. Ty vám zaručeně zvednou hladinu adrenalinu.

  Velmi dobré jsou v zemi možnosti pro rafting. Pro mne byl silným zážitkem krátký sjezd na řece Kaituna poblíž Rotorua. Hlavní atrakcí plavby byl  sjezd šestimetrového vodopadu, obtížnost 5+. V člunu nás sedělo šest, všichni jsme byli nezkušení rafťáci. Měli jsme však s sebou zkušeného místního kormidelníka. Dostali jsme nejdříve krátkou instruktáž, neoprénový oblek a záchranné vesty. Ve vodopádu jsem měl pocit, jako kdybych se ocitl v pračce. Házelo to s námi na všechny strany a valily se na nás proudy vody. Nicméně jsme se nakonec všichni v člunu udrželi a šťastně se dostali do cíle.

  Řadu aktivit nabízí moře – potápění, jachting, windsurfing, surfing, jízdu na kajaku, pozorování velryb a další. V Bay of Islands na severu Severního ostrova jsem si vyzkoušel plavání s delfíny. Jedná se o volně žijící a necvičená zvířata. Kontakt s nimi má svá pravidla. Postup je takový, že loď jezdí tak dlouho po moři, až najde stádo delfínů. Pak se zájemci v neoprenu a s ploutvemi opatrně spustí do vody a doplavou ke stádu. Delfíni jsou hraví a zvědaví a při troše štěstí se k nim lze přiblížit téměř na dosahu ruky. Pak už záleží na plavci, jestli upoutá jejich pozornost nebo ne.

BOX: Víte, že novozélandským vynálezem je tryskový člun – jetboating a bungy jumping?

 

Ptáci

  Na své si na Novém Zélandu přijdou i milovníci živé přírody. Země je bohatá zejména na ptactvo. Žije zde mnoho druhů, které jinde na světě nemáte šanci spatřit. Nejtypičtějším je noční pták kivi, který se stal i neoficiálním symbolem a přezdívkou Novozélanďanů. Spatřit ho v přírodě je pro běžného turistu nemožné. Jednak je vzácný, žije v té nejhustší buši a vychází jen v noci. Běžně ho lze však spatřit ve zvláštních zatemněných příbytcích v zoologických zahradách a turistických centrech. Kivi není žádný krasavec.

  Je velký přibližně jako slepice, ale nemá ocas ani křídla. Zato má dlouhý zobák a silné nohy s drápy. Mezi další ve volné přírodě velmi vzácné ptáky patří papoušek soví (kakapo) nebo slípka takahe. K vidění jsou v ptačích rezervacích. Řadu pro Evropana neznámých ptáků lze spatřit při procházce v parku nebo buši, jako např. tui, fantail, bellbird, pukeko a další. Pouze v horách na Jižním ostrově volně žije horský papoušek kea. Vypadá se zahnutým zobákem jako dravec a lidí se vůbec nebojí. Nejedná se o ohrožený druh a v horách na něj vždy narazíte. Na poloostrově Otago na Jižním ostrově je jediné hnízdiště albatrosa královského na člověkem obydlené pevnině. Běžně hnízdí jen na opuštěných malých ostrovech v jižních mořích. Je to pravý oceánský pták s impozantním rozpětím křídel až 3 metry. Žije na moři a na pevninu se vrací jen kvůli páření. Právě na poloostrově poblíž města Dunedin je vybudována pozorovatelna, odkud lze hnízdící albatrosy sledovat.

Maorská kultura

 Nový Zéland není jen krásná příroda, ale máte zde možnost se setkat s maorskou kulturou. Maoři připluli bez kompasu a map na primitivních katamaranech z tisíce kilometrů vzdálených ostrovů Pacifiku asi tisíc let před kapitánem Cookem na ostrovy teprve později nazvané Nový Zéland. Našli zde mohutné stromy, tvrdý zelený kámen, žádná velká zvířata, ale krotké ptáky. Žili tu tisíce let bez nepřátel, a tak některým zakrněla křídla a přestali létat. Největším z nich byl pták moa, který příchod člověka nepřežil.

Maoři byli mistři řezbářského umění. Jde o umění kmenové srovnatelné s uměním  Keltů nebo Vikingů.

Nejpoužívanějším materiálem bylo dřevo, ale i kost a kámen. Do příchodu Evropanů Maoři neznali kov a používali tedy sekery a dláta z kamene, nejčastěji z jadeitu. Při neznalosti písma řezby měly hlubší smysl než jinde ve světě. Maorské řezby nemají náboženský smysl, nezobrazují idoly, ale legendární i skutečné předky kmene a nadpřirozené bytosti. Nejčastější symbolickou postavou byl tiki – groteskní figura lidské podoby. Zajímavou oblastí je i tetování moko. Bylo to v podstatě vyřezávání do živé kůže. Byl to dlouhý a bolestivý proces. Tetování nebylo dekorací. Teprve tetováním získal příslušník vyšší společenské třídy pravou tvář. Jeho trvalá maska vyjadřovala ducha kmene.

  Maorské umění si lze dobře prohlédnout v muzeích v největších novozélandských městech. Za návštěvu rozhodně stojí supermoderní interaktivní muzeum TE PAPA ve Wellingtonu. Maorskou kulturu zde představuje výstava zvaná Mana Whenua. V muzeu kromě maorského umění, uvidíte historii, kulturu i přírodu země. Vyzkoušet si tu můžete kromě již zmińovaného zemětřesení a virtuálního bungy-jumpingu také virtuální vodní lyžování. Vstup je zdarma.