Karlovarský HARLEKÝN - článek z časopisu Kvalitní ŽIVOT 5/2016

Karlovarský harlekýn pana Vítů – jeden lidský a psí příběh

Obnovení českého plemene

TEXT a FOTO: Čestmír Vítů

Již od útlého dětství jsem byl velmi závislý na přírodě, nakloněn hlavně všemu živému, co dýchá a roste. Mé miniaturní zoologické zahrady, pracně vybudované na venkovském pískovišti u mé milované babičky v malé vesničce u Trocnova, obsahovaly žížaly a různé brouky. Babička mě vedla ke vztahu k přírodě a zvířatům. Coby dennodenně oprašovaný jedináček jsem měl jediného dětského kamaráda, a to psa Míšu, několik ptáčků a morčátko. Postupně v dospívání jsem si začal všímat jednotlivých plemen, hlavně tedy služebních, a později, jako člen výboru bývalého Svazarmu, jsem vedl družstva výcvikářů. Vlastnil jsem v té době německé ovčáky, boxery, střední knírače a fenečku krysaříka, která mě fascinovala svou nebojácnou povahou.

Když jsem dospěl, půjčil jsem si peníze a zakoupil několik kilometrů za městem větší usedlost, kde byly podmínky pro mé zájmy – především chov psů a koní. Začátky byly velmi těžké, neznám takového šílence, který by šel střemhlav do všeho jako já, nekoukal napravo ani nalevo. Nehledal jsem rodinu ani diskotéky, pevně jsem se zakousl do díla a postupně zrekonstruoval celou usedlost, včetně vybudování chovatelského zařízení, které mohlo být ukázkovým příkladem i ostatním chovatelům. Samozřejmě již uvedená plemena zde byla kromě jiných zastoupena v hojném množství. Další byli pekinézové, německé dogy, rotvajleři, dobrmani a šeltie, některé z nich chovám dodnes.  Mým cílem ale nikdy nebylo množení psů za každou cenu, vždy jsem si vážil správného spojení rodičů a velmi uvážlivě a cíleně jsem produkoval, přestože nemohu popřít, že byla potřeba finančních prostředků.

Citát pana Vítů: „Jak to dnes vidím, doba se změnila, děti mají minimální zájem o živá zvířata, frčí telefony, počítače a hry. A dospělí se hodně honí za byznysem a nemají čas na zvířátka a na přírodu. Přestáváme si uvědomovat, že jsme součástí přírody. Příroda není dnešní hit.“

Byl jsem zvyklý na to, abych svou činností zazářil, jak pracovním výkonem, tak zdravými krásnými odchovy. Hlavně proto mě práce u zvířat poutala a bavila, vždy jsem se velmi těšil z každého nového sebemenšího překvapení, které přišlo. Pinče a krysaříky jsem vždy choval velmi kvalitní, zaměřoval jsem se na typ a stavbu těla. Nemalé bylo moje překvapení z narození modrých krysaříků a to mi vnuklo myšlenku vytvořit cíleně novou rasu – barvu, neboli oživit starou, původní verzi pinče. Proč vlastně ne, vždyť bílá barva je zakódována u všech tvorů žijících na této planetě. V té chvíli jsem ale vůbec netušil, jaký úkol si dávám a jak dlouho budu čekat. Mou myšlenku navíc potvrdil jeden starý pán, u kterého jsem byl na návštěvě a který mi řekl, že strakatý ratlík existuje, že ho sám v mládí choval. Pánovi jsem věřil, jelikož to byl úspěšný chovatel harckých kanárů.

Myšlenka to byla tak silná, že jsem nic nevzdával a každé štěně, byť se sebemenším bílým znakem, šlo dál do chovu i za cenu velmi úzké příbuzenské plemenitby (i v tomto směru jsem se přesvědčil, že „kniha genetiky“ je velmi omezená a vše nakonec řídí příroda).

První vrhy byly zcela bez imunity. Z celé republiky jsem sháněl pinče a krysaříky s bílou pacičkou nebo náprsenkou. Bylo to bráno jako vada a lidé mi je rádi prodávali. Tyhle jedince jsem spojoval tak dlouho, až se mi povedl 1 vrh harlekýnů, to bylo asi před 20 lety, ale nic víc. Po nějaké době se povedli další, ale ty bohužel také umřeli, i když jsem jim dával mnoho různých prostředků na podporu imunity, tak to bylo velmi smutné období.  Už jsem to chtěl vzdát, náklady, čas a nezdary mě doháněly. Po dlouhých dvanácti letech se stále nenaplňovala má představa, a dokonce jsem začínal věřit i tomu, že nedokážu přírodu „upravit“.  Mé dlouhé čekání nemělo výsledky, jaké jsem si představoval a již jsem se smiřoval se smutným koncem. Jen díky velké podpoře mého přítele a sponzoringu pana veterináře Zdeňka Fialy, kterému dnes chci moc poděkovat, jsem pokračoval v cílené plemenitbě a za další rok se k mému úžasu narodil první celý vrh vysněných harlekýnů. Už jsem to vůbec nečekal. Narodily se 4 fenečky a 1 pejsek a všechna štěňátka přežila. To jsem znovu dostal jiskru a obrovskou naději, že jsem pokračoval, další příbuzenskou plemenitbou, a povedlo se mi několik skupin – částečně cizích a částečně příbuzných, ale už to fungovalo. Ve své šlechtitelské práci pokračuji a stále cíleně zušlechťuji strakatého pinče, a to v barvách: harlekýn standard, harlekýn plášťový, harlekýn zlatý, modrý, čokoláda – gold. Jeho název je „Karlovarský harlekýn“. V podstatě existuje odedávna, jen jsme o něm nevěděli…

Karlovarský Harlekýn

HARLEKÝN – malý pes s velkou duší. Přizpůsobivý, díky své jedinečné povaze a oddán svému pánovi a své rodině na život a na smrt. Vůči cizím a neznámým věcem se chová rozvážně, i když je tolerantní a příjemně ovladatelný. V případě opravdové nutnosti hájí svůj domov – svou lidskou smečku - a působí dojmem neúplatného samuraje s veškerou úctou.

Charakteristika

Jemný, ušlechtilý, elegantní a učenlivý psík, příjemný svým temperamentem. Milý společník pro všechny generace díky své oddanosti a ovladatelnosti. Je schopný žít v soužití i s ostatními zvířecími členy jiného druhu, není agresivní a sobecký. Jeho ladný, lehký pohyb těla připomíná dobře připraveného anglického plnokrevníka před závodem.

Hlavním a nezaměnitelným znakem je jeho výrazný oblouk šíje, který začíná u kořene hlavy a končí na kohoutku. Má jemnou krátkou srst, která se velmi dobře udržuje.  Na bílém podkladě srsti jsou černé plotny včetně tečkování na nožičkách, které může být dvoubarevné, jak hnědé, tak černé tečkování. Hlavička i zadeček je pálen do hněda. Harlekýn není nikdy špinavý, je mimořádně čistotný. Může žít i ve venkovním prostředí, ale nejvíce miluje teplo a blízkost svého pána nebo členů rodiny, takže je mu úplně nejlépe doma v bytě.

 Obnovení plemene

Poslední český jedinec byl zapsán v roce 1935, následně nic. Harlekýn byl plemenem obyčejných lidí, byl všestranným společníkem v domácnosti a pomáhal i při hubení hlodavců. Jeho obnovení vzniklo na základě většího množství jedinců, kteří měli sebemenší bílý znak, s tím úkolem docílit základ bílé barvy. Celé šlechtění stálo pana Vítů obrovské úsilí, moře času a nervů a nemalé finanční prostředky. Jelikož na cestě „za snem“ pořád vznikaly velké překážky, trnitá cesta se ještě stávala otázkou, „co dál“? Nejvíce docházelo ke ztrátám v odstavu z důvodu imunitní rezistence. Přesto pan Vítů není zvyklý házet flintu do žita a nevzdal to. Naštěstí se stal malý zázrak, přišel rozhodný zlom, po kterém se vše obrátilo k dobrému. Od té doby uplynulo nemálo let a Harlekýnovi se daří dobře a je stále krásnější a elegantnější.

České národní plemeno?

Dokonalost a líbivost harlekýnů předčí kdejaká jiná plemena psů, zejména dnešních pinčů a krysaříků, kteří se již dávno nepodobají své identitě neboli standardu. Mohou za to jen „hloupí“ chovatelé, dá – li se to tak nazvat, nebo lidé, kteří bezohlednou honbou za ziskem a prosperitou vše poničili a předělali k „ekonomickému“ obrazu svému.

Harlekýn není plemeno určené zarputilým množitelům, ale opravdovým čistým, hodným lidem, kteří jsou schopni jeho lásku opětovat a kteří si váží darů přírody více než čehokoli jiného.

 Kvůli nepochopení některých našich představitelů české kynologie, ale k jeho obnovení nedošlo. Bohužel plemeno dosud není zaregistrováno jako české národní plemeno. Úsilí pana Vítů ale v tomto směru nekončí a pevně věříme, že si toto vzácné plemeno, jediné na celém světě, opět zaslouží ty největší pocty. (Pozn. Vice fotek pejsků na: http://obora1.rajce.idnes.cz/Karlovarsky_Harlekyn)

 

 

 Kdo by chtěl jakkoliv přispět a pomoci v práci pana Vítů na obnově plemene Karlovarský Harlekýn, obraťte se přímo na něj, telefonický kontakt: 720 415 599.