Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi

Na světě žije zhruba 7 miliard lidí. Pro jejich spotřebu, a to především pro spotřebu tzv. vyspělého světa, se každý rok uměle „vyprodukuje“ a zabije (počítáno bez ryb)více než 70 miliard zvířat, kterým jsme dali nálepku hospodářská. Tito tvorové, kteří se svými životními potřebami a schopností prožívat radost i bolest nijak neliší od našich domácích mazlíčků, stráví svůj krátký život i smrt v otřesných podmínkách intenzivní živočišné výroby, která má negativní dopady nejen na samotná zvířata, ale také na životní prostředí a na naše vlastní zdraví. A právě na tyto skryté souvislosti chce upozornit nově vznikající projekt Farma Naděje.

Farma Naděje je neziskový spolek dobrovolníků, kteří budují útulek pro týraná hospodářská zvířata s cílem poskytnout jim bezpečný a láskyplný domov a skrze jejich příběhy ukazovat lidem cestu k odpovědnému, etickému a udržitelnému způsobu života a vést je k lásce k sobě samým, k životnímu prostředí, v němž žijeme, i ke zvířatům, která s námi sdílí tento svět, bez ohledu na to, zda je to pes, prase, kráva nebo slepice.

„Naší inspirací je zahraniční Farm Sanctuary, který v roce 1986 ve státě New York založili manželé Gene a Lorri Baustonovi. Jde o azyl pro zneužívaná a týraná hospodářská zvířata zachráněná z velkochovů a jatek a zároveň o vzdělávací centrum pro návštěvníky s ubytováním a veganským jídlem přímo na farmě,“ vysvětluje předsedkyně spolku Farma Naděje Marie Šebestová.

Projekt Farm Sanctuary se za dobu své existence rozrostl (od roku 1986 vznikly v Americe další dva útulky, a to v Orlandu a v Kalifornii) a značnou měrou přispěl k posílení práv zvířat a k celkovému zlepšení přístupu k dobytku. Gene a Lorri tak dokazují, že i jednotlivec, který je odhodlaný a schopný soucitu, může mít velký vliv na společnost. „Obdobné azyly fungují i v dalších zemích. Ve Španělsku je Santuario Gaia, v Německu Hof Butenland, v Bulharsku Four Legged Friends. V současnosti vzniká obdobný projekt také u našich sousedů na Slovensku, a to pod názvem Animeden,“ doplňuje Šebestová.

Co nesmí spotřebitel vidět

Útulky pro opuštěné psy, kočky či záchranné stanice pro volně žijící zvířata už dávno nejsou ničím neobvyklým. Azyly pro tzv. hospodářská zvířata ale v České republice oficiálně neexistují, a to chce Farma Naděje změnit. Hospodářská zvířata jsou totiž nejpočetnější skupinou zvířat chovaných v zajetí a také nejvíce ohroženou špatným zacházením jak ze strany zaměstnanců ve velkochovech či na jatkách, tak špatnými životními podmínkami. V případě, že se podaří nějaké týrání odhalit, prokázat a zvíře odebrat, většinou jej není kam umístit, a tak zvíře končí na jatkách.

„Těmto zvířatům chceme poskytnout bezpečný a láskyplný domov na farmě, případně jim najít domov tam, kde o ně bude postaráno bez rizika, že je někdo zabije pro maso či kůži,“ vysvětluje Šebestová. Spolek Farma Naděje založila spolu s dalšími dvěma děvčaty – Katkou Šmídovou a Simonou Netočnou. Všechny jsou veganky, Katka vitariánka a svým stravováním i smýšlením dokazují, že je možné kvalitně žít i bez zneužívání a zabíjení zvířat. „Pro konzumaci masa, navíc v takovém množství, už dnes nemáme důvod. Byly doby, kdy maso představovalo jediný zdroj obživy, to už ale dávno neplatí. Dnes máme na výběr z nepřeberného množství potravin, a pokud lidé maso jedí, pak hlavně ze zvyku a protože jim chutná. Zdravotní prospěšnost pojídání masa je dnes už více než sporná,“ tvrdí Katka Šmídová, místopředsedkyně spolku Farma Naděje.

Samostatnou kapitolu podle ní tvoří mléčné výrobky a mléčný průmysl, který je z pohledu lidského zdraví i zacházení se zvířaty ještě horší než průmysl masný. „Mnoho lidí si neuvědomuje, že aby mohla kráva dávat mléko, musí nejprve porodit tele. A telata jsou v mléčném průmyslu vlastně jen vedlejší produkt. Krátce po narození jsou oddělována od matek a zabíjena na maso, aby mléko zůstalo pro lidi. Přitom je prokázané, že mléko je častým alergenem u dětí i u dospělých, že odvápňuje kosti a dokonce přispívá ke vzniku rakoviny prsu,“ upozorňuje Katka.

Ani vaječný či drůbežářský průmysl nezůstává co do krutého zacházení se zvířaty pozadu. Nosnice, které snášejí vejce, stráví svůj krátký život zavřené v zapáchajících halách s umělým osvětlením nebo namačkané v malých klecích, ve kterých si nemohou ani protáhnout křídla. „Líp na tom nejsou ani brojleři, neboli kuřata na maso, která jsou vyšlechtěna k tomu, aby dosahovala jateční velikosti dvakrát tak rychleji. Jejich kostra ale zůstává křehká a často dochází ke zlomeninám a zraněním. Aby se ptáci ve velkých skupinách nezraňovali, kuřátkům se bolestivým způsobem upalují špičky zobáků. Kohoutci, kteří jsou v živočišné výrobě nepotřební (nesnášejí vejce a špatně se vykrmují), jsou krátce po vylíhnutí rozemleti zaživa v obřích drtičkách,“ poodhaluje realitu velkochovů Katka Šmídová. „Je smutné, že jsme se naučili rozdělovat zvířata na ta, která milujeme, a na ta která jíme. Psa považujeme za domácího mazlíčka, přitom takové prase je stejně společenský a přítulný tvor, navíc mnohem inteligentnější. Říká se, že jeho IQ je na úrovni čtyřletého dítěte. A tyto tvory zavíráme do tmavých a zapáchajících prasečáků, kde žijí ve vlastních výkalech a kde si z nudy a stresu navzájem ohryzávají ocásky. Prasnice, které lidé degradovali na továrny na selata, prožijí svůj život zavřené v tak těsných klecích, že se v nich ani neotočí. A na závěr perlička – věděli jste, že nejčastěji chovaným klecovým zvířetem na světě je králík? Každý rok se jich jen v EU zabije 330 milionů. I oni žijí v halách v klecích nad sebou, stojí na mřížích a ti, co jsou zavření nahoře, močí a kálejí na ty pod sebou.“

V takové koncentraci zvířat a v nepřirozených, stresujících podmínkách pochopitelně velice často dochází k nákazám, takže preventivní nebo léčebné podávání farmaceutik je běžnou praxí. Spolu se stresovými hormony tak do sebe lidé s masem dostávají i antibiotika a rezistence na ně se stává celosvětovým problémem. „Dalším velice podstatným argumentem proti intenzivní živočišné výrobě jsou její negativní dopady na životní prostředí,“ pokračuje Katka Šmídová. „Stačí se jen logicky zamyslet – 70 miliard zvířat něco sní, něco vypije a vyprodukuje něco odpadu. Uvedu příklad z praxe – býk žije zhruba tři roky, než ho zabijí na maso. Během té doby musí jíst a pít. Aby se z něj získalo 200 kg masa bez kostí, je zapotřebí 3 091 000 litrů vody (pro srovnání – na kilo hovězího se spotřebuje 15 455 litrů vody, na kilo vepřového skoro 6000 litrů vody, na kilo zeleniny jsou to jen stovky litrů)! Jen dvě procenta z těch tří milionů litrů ale připadají na pití a čištění, zbytek – 98 % vody je nutné na závlahu krmiva. A to je další problém. Dnes už se hospodářská zvířata takřka nepasou na trávě, ale jsou krmena geneticky modifikovanou sójou, která nejenže ubírá zemědělskou půdu k pěstování plodin pro lidi, ale která se navíc pěstuje na polích vzniklých kácením lesů a hlavně deštných pralesů. V Brazílii a Argentině zaujímají sójová pole plochu větší než celé Německo. I česká kuřata zobou sóju z Jižní Ameriky. Ještě před sto lety pokrývaly deštné pralesy, kterým se ne nadarmo říká plíce planety – 14 % plochy Země. Dnes jsou to pouhá tři procenta,“ říká Katka Šmídová. Vedle odlesňování a obrovské spotřeby a znečišťování vody dusíkatými látkami je to i znečišťování ovzduší metanem, který zvířata produkují. „Pořád se mluví o tom, že největším znečišťovatelem je automobilová doprava, ale není to pravda. Živočišná výroba vytváří dvojnásobně více skleníkových plynů,“ uvádí Šmídová. „Pokud tedy chcete dělat něco pro ekologii, nejvíce pomůže tím, že omezíte nebo vyřadíte maso ze svého jídelníčku.“

Domov šťastných bytostí

Takový životní styl je pro naši budoucnost neudržitelný, a proto je nedílnou součástí projektu Farma Naděje osvěta. „Kapacita našich pozemků zatím neumožňuje zachránit tisíce ani stovky zvířat, takže ta, která u nás najdou domov, budou spíše jakýmisi velvyslanci svého druhu. Skrze jejich příběhy budeme pozitivním způsobem ovlivňovat smýšlení lidí a učit je, že i prase, kráva nebo slepice jsou plnohodnotné cítící bytosti, které se svým prožíváním radosti nebo bolesti nijak neliší od našich domácích mazlíčků. Děti u nás zjistí, jak vůbec takové prase, kráva, ovce, koza nebo slepice vypadají, budou si moci zvířata pohladit a dozvědět se o nich celou řadu zajímavostí,“ říká Marie Šebestová.

V návaznosti na to chtějí na farmě lidem nabízet zdravou a pestrou alternativu stravování v podobě veganské či vitariánské (raw food) kuchyně. „Nikoho do ničeho nehodláme nutit, jen ukázat, že lze jíst, myslet i žít jinak. Každý si ale musí svou cestu najít sám, my můžeme lidi pouze inspirovat vlastním pozitivním příkladem,“ doplňuje Katka Šmídová.

„Budeme pořádat přednášky a rádi bychom si jezdili povídat s dětmi do škol a školek, zvali k nám postižené, týrané nebo opuštěné děti a ty pak propojili se seniory z domovů důchodců. Zván je samozřejmě každý, kdo bude chtít strávit čas mezi zvířaty, zkusit si o ně postarat, něco si vypěstovat, pobýt s fajn lidmi v hezké přírodě, zpomalit a relaxovat. Chceme, aby Farma Naděje bylo příjemné místo, oáza v materialistické a uspěchané době, domov šťastných bytostí,“ usmívá se Marie Šebestová.

Terapie s kozou

Jistě znáte pojmy jako canisterapie nebo hipoterapie. A co taková farmingterapie? Farmingterapie neboli léčení pomocí hospodářských zvířat je u nás zatím takřka neznámým pojmem, což chtějí lidé z Farmy Naděje změnit. „Ve spolupráci s odborníky na animoterapii připravujeme speciální terapeutický program ušitý nám na míru. V zahraničí zaznamenali skvělé výsledky při farmingterapii s týranými dětmi. Ty, kterým člověk ublížil, daleko snáze otevírají svá srdce zvířatům, která potkal podobný osud. Je úžasné sledovat, jak zvíře dokáže vtáhnout do života dítě, které se uzavřelo před celým světem,“ líčí Šebestová zkušenosti z azylu The Gentle Barn. „Zvířata nerozlišují mezi tím, kdo je hezký a kdo ošklivý, nezajímá je ani, jestli je někdo nemocný či zdravý, vnímají pouze, co má člověk v srdci. V projevení svých citů jsou zvířata otevřená a upřímná, čímž podněcují pozitivní emoce i u lidí a přispívají tak k zahájení samoléčitelských procesů těla,“ doplňuje předsedkyně Farmy Naděje.

Vánoce v jurtě?

Farma Naděje ale není jen o vizích a přáních několika jedinců, projekt už reálně vzniká a roste. „Letos v únoru jsme s Marií koupily pozemky o rozloze 2,6 hektaru v malé obci Dobrovítov nedaleko Kutné Hory. V tuto chvíli architekt tvoří architektonickou studii a poté začne připravovat projektovou dokumentaci nutnou pro získání územního a stavebního povolení,“ navazuje Katka Šmídová. V tuto chvíli je Farma Naděje oficiálně zapsaný spolek, který má své transparentní konto, web s eshopem, kde si mohou lidé koupit tašky a trička s logy Farmy Naděje, FB stránky s takřka 5000 příznivci. „Máme skvělou účetní, právníka, odborníka na chov zvířat a permakulturní pěstování, další šikovný člověk s námi nyní natáčí krátká propagační videa, kterými chceme lidem představit sebe i náš projekt a vtáhnout je do dění, naším patronem se stal producent, režisér, scénárista a vegan Petr Vachler, který nám pomáhá svými kontakty, propojujeme se s jinými projekty, navázaly jsme velmi dobré vztahy se starostou Dobrovítova i předsedou tamního zemědělského družstva, velice vstřícní jsou k nám lidé na úřadech i na krajské veterinární správě. Je úžasné sledovat, kolik lidí se zcela nezištně a z vlastní iniciativy do projektu zapojuje, aby pomohli s jeho realizací. Všem moc děkujeme, protože bez těchto dobrých duší bychom Farmu Naděje budovaly jen velmi pomalu,“ vzkazuje Katka Šmídová.

Pokud vše dobře půjde, spolek by rád začal na pozemku tvořit začátkem podzimu. „Jakmile nám úřady dají zelenou a zemědělské družstvo si na přelomu července a srpna sklidí řepku, která tam teď roste, chceme zasíťovat stavební pozemky, oplotit je a postavit na nich kurníky pro slepice, výběhy pro králíky, skleník a jurtu, na níž jsme získali sponzora. Ta by měla do začátku sloužit jako zázemí pro spolek a dobrovolníky. Příští rok bychom pak na zbývajícím prostoru postavili ohrady a přístřešky pro velká zvířata, a jakmile seženeme dostatek peněz – v tuto chvíli hledáme schopného fundraisera, necháme zbudovat i samotné centrum. První slepičky a králíky bychom ale mohli na farmě přivítat ještě v tomto roce,“ líčí plány spolku jeho místopředsedkyně.

Co dodat závěrem?

„Snad jen že Farma Naděje není jen o záchraně zvířat, ale především o záchraně nás samých. Protože co činíme zvířatům a planetě, činíme především sami sobě. Jsme teprve na začátku, učíme se za pochodu, ale vše co děláme, děláme srdcem. A pokud děláte věci srdcem, pak se to podaří, jak má,“ dodává Katka Šmídová.

Chcete přispět?

Pro účely přijímání darů od drobných přispěvatelů i významných sponzorů založil spolek transparentní konto u Fio banky č. 2300769996/2010. Každý tak má možnost sledovat, kolik finančních prostředků a od koho Farma Naděje získala a na jaké účely je využívá. Členové spolku jsou vděční za každý jednorázový i pravidelný příspěvek. Kontakty: www.facebook.com/farmanadeje, www.farmanadeje.cz, katka@farmanadeje.cz.

Citát: Gene Bauston, zakladatel Farm Sanctuary

Dokážete si představit osmihodinovou práci na jatkách? Dokážete si představit osm hodin sekání hlav a podřezávání krků? To musí být skutečně otřesný život!“

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - kozy

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - telata

 Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - pastva

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - slepice

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - přeštické prase

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - hlava kozy

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - býk na pastvě

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - koně


Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - Koně -Toulcův dvůr

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - místo pro farmu

Farma Naděje: Naděje pro zvířata i lidi - plán farmy